SUBMENU

Pionýr

 

Opravdu dobrý tábor

 

   

počítadlo.abz.cz


 



 

» O nás » Aktuality » CAMP 2016

CAMP 2016

Detail [›]

     Léto už je dávno za námi, ale v nás přesto pořád doznívají zážitky z letošního Campu, na který jsme se vydali začátkem srpna. Jako vždy jsme věděli, kdy bude, ale kde  - to je do poslední chvíle vždy tajemstvím. A tak když se autobus s námi rozjel, netrpělivě jsme očekávali, kde zastaví a my tam strávíme příští čtyři dny. Vystoupili jsme v Mezholezích na turistické základně Tomíků. Tam už na nás čekal Vláďa, který neztrácel čas a začal vydávat rozkazy. Ubytovat, vybalit výzbroj a výstroj, připravit se na bojovou pohotovost a očekávat brífing k akci, který nenechal na sebe dlouho čekat. Dozvěděli jsme se, že se nacházíme na osvobozeném území, kde zůstaly některé vysílače nepřátel a my je musíme zneškodnit umístěním naváděcích zařízení do jejich blízkosti, aby je letecká podpora mohla zničit. Protože jsme nevěděli, jak nám dlouho potrvá, než úkol splníme, vydali jsme se s plnou polní do akce. Četa Delta tento úkol po urputném boji splnila. Avšak vrátit se zpět na základnu jsme nemohli, protože nás čekal další úkol. Tak jsme si postavili bivaky a dali si vyfasované jídlo v podobě vojenských potravinových dávek. Noční úkol začínal přesně ve 22:00 a opakoval se každou sudou hodinu až do rozednění. Vždy trval 45 minut, během kterých jsme museli nepozorovaně získat kód u nepřátelské jednotky. Někteří nešli mezi úkoly spát a tím si kopali vlastní hrob. Po posledním úkolu všichni doslova upadli do připravených ležení.

     Druhý den ráno jsme se už vrátili zpět na základnu, ale jestli si myslíte, že následoval zasloužený odpočinek, tak to se pletete. Další akce na sebe nenechala dlouho čekat a hned odpoledne jsme se museli vydat na místo, kde byl sestřelený dron, který nesl tajné součástky vysílacích zařízení a my je museli dostat dřív než nepřátelé. Bitva byla náročná, jen si pomyslete, hledat malé krabičky se součástkami když po vás někdo střílí. Ukořistěné součástky jsme museli dopravit na určené místo a tam je hlídat, aby nám je protivník nesebral. Lépe se při úkolu vedlo Deltě, které se podařilo najít a uchránit více součástek, ale úkol nebyl splněn. I tak to byla dobrá akce. A večer byl konečně zasloužený odpočinek, táborák, kytara, prostě mírová pohoda.

     Třetí den jsme se zdokonalovali v různých činnostech jako je například filtrace vody za pomoci přírodnin, orientace v terénu pomocí buzoly i bez ní atd. Odpoledne se vydali průzkumníci na obhlídku okolí, aby nás nepřekvapil nepřítel ze zálohy. Nepřítel nepřekvapil, ale průzkumy se ztratily a někteří členové byli zraněni. Proto se pro ně musely vypravit záchranné týmy. Ty tenhle úkol splnily bezvadně. Nejenom, že rychle průzkumníky lokalizovaly, ale i dobře ošetřily a dopravily zpět na základnu. Sice to byla jenom hra, ale každý k ní přistupoval  zodpovědně, člověk nikdy neví, kdy se co může stát – děláme vše proto, aby se nestalo.

     Poslední den už patřil úklidu a balení. Čety měly slíbeno, že když bude včas hotovo, uděláme si ještě střeleckou soutěž. Místo toho byl však vyhlášen velitelem poplach, protože se nedaleko podařilo zpravodajským jednotkám lokalizovat nepřátelský vysílač a tak se ho celá jednotka vydala zničit pomocí nálože. Všichni si mysleli, že to bude brnkačka, když jde celá jednotka splnit úkol společně, chyběl pouze Vláďa, Niki a Foxík což znamenalo, že proti nám budou jenom tři a nás je patnáct. To jsme si mysleli jenom prvních pár minut, než jsme začali zdolávat kopec na kterém byl vysílač. Bylo to skoro jako bychom lezli na stěnu, jak velké bylo převýšení. Pod vrcholem začala bitva o vysílač, nejen že přibývalo převýšení, ale i protivníci, jak to, že jich je víc než tři? Splnit úkol bylo těžké, ale nakonec se podařilo vystřílet nepřátele a položit nálož k vysílači a zničit jej. Všichni byli zvědaví, kdo jsou ti další, kteří proti nám válčili. Po odmaskování bylo jasno. Vláďa si na nás pozval Jirku, bývalého člena 301. Pionýrské a ještě tři táty některých našich spolubojovníků. To jsme opravdu nečekali. Nepoznali je ani vlastní synové! Všichni byli strašně utahaní, ale spokojeni, protože sebelepší střelecká soutěž se nemůže srovnat s pořádnou, i když náročnou střílečkou. A to byl už opravdu konec letošního CAMPU 2016. Tak zase za rok. Už teď jsme zvědaví, co si na nás vedoucí připraví. Fotky z akce naleznete fe fotogalerii.

PS.: poděkování si zaslouží naši kuchaři Víťa, Honza a Panda, kteří se starali o to, abychom neměli hlad a taky Dáša, která jim přijela pomoct - no prostě ženská ruka je v kuchyni znát. Díky.