SUBMENU

Pionýr

 

Opravdu dobrý tábor

 

   

počítadlo.abz.cz


 



 

» Oddíly » Rafani » Výprava do Rumunska

Výprava do Rumunska

Detail [›]

Kdo jinej může ztratit mapu než já. Kdo já? No přeci já, Starej Rafan. Opět ale štěstí stálo při nás, a tak i bez mapy jsme to zvládli a já teď můžu z tepla své boudy a s dýmkou u pusy napsat o tom, jak jsme se měli na naší daleké výpravě až v Rumunsku.

Do Rumunska se jezdí stopem nebo vlakem, a protože tentokrát naše smečka čítala bezmála 25 štěňat a starších rafanů, bylo jasné, že pojedeme vlakem. Cesta byla bez problémů. Ty nastaly až poté, co jsme se vybatolili z vlaku. „Já asi nechal ve vlaku mapu!“ A byla to bohužel pravda, buďto jsem ji tam nechal, nebo mi ji někdo ukradl. To už se teď nedozvíme.

Vyšli jsme před zdejší nádraží s tím, že se budeme muset někoho zeptat na cestu. Z ničeho nic k nám přistoupil drobný chlapec s otázkou, zda náhodou nepotřebujeme mapu zdejšího města. Bylo to podezřelé, dokonce víc než jen podezřelé. Bylo to divné! Ale byla to naše jediná šance. Z druhé strany mapy byla nějaká šifra a také úkol. Zanedlouho poté se objevila postava v černém plášti, která podle instrukcí měla být naším průvodcem.

Všechno to bylo ohromně divné, ale taky zajímavé. Průvodce jsme následovali a plnili úkoly, které nám stály v cestě. Vlastně pořádně jsme nevěděli, kam jdeme, ale bylo nám to tak trochu jedno, protože takové dobrodružství jsme opravdu nečekali. Navštívili jsme: židovský hřbitov, šibeniční vrch a to nejzajímavější nakonec, zdejší katakomby.

V katakombách bylo tolik informací, že i po hodině strávené v nich jsme měli stále co objevovat. Zdejší paní průvodkyně byla nesmírně milá, ochotná a prozradila nám nejedno tajemství o osudech zdejších umrlců.

Celou dobu nás doprovázela skupinka zdejších rumunských obyvatel, kteří nám na nádraží dali tu mapu. Když jsme opustili katakomby, tajemní průvodci v černých hábitech se ztratili. Co teď? Zdejší obyvatelé nás pozvali k sobě do jejich příbytku. Ukázalo se, že jsou něco jako my. Taky pionýři! V jejich pěkné klubovně jsme si zahráli zajímavé deskové hry, a pak už nebyl na nic čas, protože vlak na nikoho nečeká. Poslední procházka krásným městem, rozloučení před nádražím a hurá domů.

 

Výprava do Rumunska byla přesně taková, jaké Rumunsko je. Neznámo, nebezpečno, stopy strachu a smrti. Zní to morbidně? Ano! Ale už jste někdy slyšeli o Rumunsku, že by se tam lidé váleli na plážích a opalovali se? Můžeme být rádi, že jsme nepotkali hrabě Drakulu.  No, i když třeba by s ním byla legrace. Ale třeba taky ne, že? Tak to je vše, mějte se fajn a my se zase ozveme.

                                                                                     Pac a pusu

                                                                                                                         Starej rafan

27.11.2014