SUBMENU

Pionýr

 

Opravdu dobrý tábor

 

   

počítadlo.abz.cz


 



 

» Tábory » 2014  » Příměstský tábor 1. - Putování se skřítky

Příměstský tábor 1. - Putování se skřítky

Detail [›]

Příměstský tábor se konal 4. - 8. 8. v naší klubovně Dřevák v Domažlicích.  A jak putování se skřítky začalo??  V pondělí, když jsme se vrátili z oběda a odpočívali jsme při hraní deskových her, zazvonil zvoneček a zaskřípaly dveře. Zvědavi, i když trochu s obavami, jsme se tam šli podívat. Ležel tam koš se vzkazem v lahvi a zabalený dáreček – pohádková knížka „Pohádky dědečka Lampáře“ díky níž jsme mohli lépe poznávat život skřítků. V lahvi byla prosba od dětí, abychom jim pomohli dostat se ze zajetí zlé noční můry Gamy. „No přece je v tom nenecháme!!!“ Všichni jsme se shodli, že uděláme vše proto, abychom Honzíka s Natálkou vysvobodili.

         Nebylo to vůbec snadné. K záchraně jsme potřebovali získat živou vodu ze studánky (to byla nejdelší pěší túra – ušli jsme za úterní dopoledne 6 km), kterou jsme museli další den zanést k čarodějnici, aby nám ji očarovala a protože jsme vůbec netušili, jaká čarodějnice je a co má ráda, udělali jsme ji na oplátku za její službičku různé věci na památku – přáníčko, papírové pavoučky, malované kamínky a plstěné srdíčka. Čarodějnice vodu začarovala a za dárečky a menší úplateček (sušenky a chipsy) nám dala mapu s vyznačeným místem, kde máme hledat amulet a zaříkávadlo. Musím podotknout, že ani po návštěvě se děti nemohly shodnout, zda byla mladá nebo stará, hezká či ošklivá … byla prostě zvláštní, ale hodná J

Amulet a zaříkávadlo je v Mlázovech. Zavládlo trošku zděšení, když jsme zjistili, že je to ještě kus za Klatovy. „To už pěšky nedáme.“  No nic, sehnali jsme autobus a druhý den ráno vyrazili. Čekal nás tam „pohádkový dědeček,“ který nám povyprávěl o skřítcích, prohlédli jsme si pohádkovou chalupu, proběhli si Raráškovu stezku a než nám Martina na ohni uvařila výbornou bramboračku, na kterou jsme jí oškrábali brambory a zeleninu, šli jsme k tetě Tereze na krásné, zábavné divadlo. Výborně jsme se bavili, najedli, ale přece jen… za hodinu je odjezd a my nemáme amulet ani zaříkávadlo. Požádali jsme tedy pohádkového dědečka o radu, kde hledat. Vše potřebné střežila Gabreta – ochránkyně Šumavy. Takže jsme nakonec za tu hodinu stihli nejen najít amulet a zaříkávadlo, ale koupit si i něco na památku na toto kouzelné místo.

Pátek. Poslední den příměstského tábora… poslední den na záchranu dětí. Skřítkové nám do klubovny podstrčili mapu, tak jsme věděli, kam přesně jít. Hlavně nezapomenout živou vodu, amulet, zaříkávadlo a můžeme vyrazit. Běhali nám hlavou různé myšlenky… Budeme muset bojovat s můrou Gamou??… Budou tam bažiny??… Je to vůbec bezpečné??… Podaří se nám to?? S přibližováním se k cíli se rychlost chůze značně zpomalovala. Byli jsme tam. Na zemi jen ležela truhlička, žádná bažina, žádná můra, nikdo nikde. Co teď? Zkusili jsme na truhličku položit amulet, postříkat ji živou vodou a nahlas jsme všichni říkali zaříkávadlo. Najednou něco zasyčelo, objevil se kouř a z mlhy se vynořily dvě děti – Honzík a Natálka. Představovali jsme si menší děti, ale jak nám pak vypravovaly, Gama odnáší neposlušné děti bez ohledu na věk. Poděkovaly nám a na památku jsme si mohli vzít placky, které se ukrývaly v truhličce. A protože jsme byli všichni moc zvědaví, tak jsme uprosili děti, aby s námi ještě pobyly a povyprávěly, co tam zažily a zahrály si s námi pár her pro pobavení.

Po obědě už nám začalo docházet, že úžasné dobrodružství je za námi. Čekala nás ještě i zábava, ale hlavně uklízení klubovny a smutné loučení. Každý si na památku odnesl pamětní list, dřevěné zvířátko i něco k mlsání.

Byl to úžasný týden a všichni, nejen děti, ale i my vedoucí jsme si ho báječně užili a za to patří všem velký dík!!!

 

… a ještě něco...    Věřte na skřítky, určitě existují! J