SUBMENU

Pionýr

 

Opravdu dobrý tábor

 

   

počítadlo.abz.cz


 



 

» O nás » Aktuality » Aprílový úklid

Aprílový úklid

Detail [›]

     Jak jsme si užívali výlet do Újezda s hrabáním listí, napsal David Martinec, člen oddílu:

 „Že se musí uklízet je všem jasné. Členové naší pionýrské skupiny vědí, že se musí uklízet nejenom doma, ale i na základně v Újezdě, aby vše bylo připraveno na letní tábor. Tímto úklidem je myšleno, že se musí především shrabat listí, kterého je vždy hodně.

Jako každoročně jsme se i letos vypravili na jarní úklid do tábora. Že prý se pojede vlakem ze zastávky „Domažlice – město“ v 8:30 hod. Sraz byl o něco dříve, aby i opozdilci byli na místě včas.

Hned, jak jsme se dostavili na místo, každý dostal jedny hrábě a ve dvojicích jsme začali hrabat sektor za malými chatami, který nám byl přidělen. Zhruba po shrabání prvního sektoru přijel valník, do kterého chlapecká část oddílu začala shrabané listí, pomocí lopaty, dávat. Když byl valník plný, vedoucí vyhlásila patnáctiminutovou přestávku na občerstvení. Každý se napil a vytáhl svou svačinu. Někdo z domácí kuchyně, někdo z obchodu.

Čtvrthodina byla rázem pryč a každý dále pokračoval ve své práci. Po další půl hodině přišel oddíl mladších (Rafani), aby po obědě mohli pokračovat v naší práci. V době oběda již byla naše část práce hotová. Ale to už si všichni brousili zuby na jídlo, kterým se měly stát vuřty. Vuřty jsou lepší pečené, takže někdo musel rozdělat oheň… V rámci celoroční hry mohl oheň rozdělat kdokoli na způsob, který si on sám vybral. Natka, Kikina a já jsme si vybrali každý svůj způsob (sirky, křesadlo a lupa) a během pětiminutového limitu jsme se snažili ze všech sil, aby nám to chytlo, ale nikomu neodskočila ani jiskra. Já jsem to potom zkusil ještě jednou se sirkami místo lupy a s přehledem jsem oheň rozdělal.

Většina opravdu měla vuřty, někteří si dopřáli klobásu a dokonce jeden nadšenec nad ohněm opékal syrové maso v marinádě. Když všichni dokonzumovali, oheň dohořel a špíchály byly očištěné, muselo se čekat, až všem slehne, aby se mohla hrát běhací hra v lese naproti táboru. Ona slibovaná hra nesla název „Star gate“. Byla v duchu arény smrti, akorát se neumíralo. Po pár kolech nám už čas velel sbalit se a odejít na vlak. Na vlakové zastávce jsme byli deset minut před příjezdem vlaku. Zpátky do Domažlic jsme přijeli v půl čtvrté, odtud každý pokračoval k domovu, někdo autem, někdo pěšky.

Výlet s úklidem to byl pěkný, počasí nám přálo. Kdo nám však nepřál, byli polští výrobci hrábí, protože z původních pěti nových přežily tento náročný úklid pouze jedny. A to je ovšem málo.“